"Mé tělo budiž pohřbeno zcela tichým a nehlučným způsobem, zcela prostě, s nejmenší měrou obřadů; zcela lhostejno, zda bude zpopelněno žehem, lhostejno, bude-li uloženo do hrobu. Jen žádný pomník ať na něj nestaví!
Jsem nepřítel vší pompy hřbitovní. Žádám snažně, aby nebylo nad mou rakví nikým řečněno, zejména ne nikým z oficiálního světa českého; nenáviděl mě a choval se ke mně často ničemně a urážlivě - nechci tedy, aby musil po smrt mé lhát a přetvařovat se. Nechci tedy žádných poct ani university, ani od Akademie, ani od města Prahy - pokládal bych je za hloupou a nevkusnou komedii. (...) Z téhož důvodu odmítám u jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...) Mé jméno bylo psáno do vody, do času, do větru... a ty je odnesly nebo odnesou." (...)
"Můj pravý život je uložen v mém díle, jen hlupáci a duševní ubožáci mohou se domnívat, že je v korespondenci." (...)
"Generálním dědicem ustanovuji Jedličkův ústav pro děti zmrzačené v Praze. Vila v Dobřichovicích může být proměněna v léčebnu nebo ozdravovnu pro ně, nebo zpeněžena k účelům spolkovým (...) Kuratorium náleží dozor na tím, aby mé jmění movité i nemovité sloužilo opravdu blahu těch ubohých dětí, aby nebyly v ničem zkracovány, zejména aby nebyly dozorčím personálem okrádány, šizeny nebo jakkoli jinak utiskovány. Kletba má každému, kdo se na nich proviňuje nebo jim ubližuje!"
"Bude-li vila čp. 154 obrácena v ozdravovnu nebo léčebnu těch dětí, chci aby zvučela celý den smíchem a zpěvem těch jejich drobných obyvatelů a byla prostoupena pokud jen možno sluncem a radostí."
F. X. Šalda "Má poslední vůle" (25. duben 1936, Dobřichovice)
zdroj: Šaldův zápisník (Ročník IX., 1936 - 1937)
PS: 4. dubna 1937 Šalda umírá v pražském sanatoriu Sanopz. Jeho ostatky jsou uloženy do rodinného hrobu v Hostivaři.